K některým recenzím v Naší řeči

 

Zbyněk Holub

 

V posledním loňském čísle Naší řeči (5/2004) se objevily hned 3 články najednou, které se mne přímo týkají. Prvním z nich byla moje odpověď na recenzi P. Jančáka v loňském čísle 1. Dalšími potom byla reakce J. Balhara na tuto odpověď a úvaha L. Čižmárové nad mou knihou Lexikon nejjižnějšího úseku českých nářečí. Vzhledem k množství negativ, které uvedené recenze na mou práci obsahují, a k (téměř absolutní) absenci jakéhokoliv pozitivního hodnocení, by se mohlo pro mne nyní zdát jako nejlepší východisko, kdybych přijal rozhodnutí “všeho nechat a odejít z vysokého školství”. Řada výhrad je natolik zásadní, že je opravdu musím považovat za reakce na mé autorské selhání (a mnohdy patrně i na mou odbornou nedostatečnost). Na výtky toho druhu, že ve svých pracích vystupuji s “nebývalou arogancí” a s “přezíravým postojem k autoritám”, jejichž práci “snižuji” (apod.), jsem už ve své předchozí odpovědi reagoval. Takové postoje jsou mi zcela cizí.V úvaze L. Čižmárové (jíž byl můj Lexikon – podle jejích vlastních slov - svěřen k recenzi”) se ale opětovně objevují (i s formulacemi převzatými z kritiky P. Jančáka). Nechci také polemizovat o termínech nářeční podskupina, lexikon, slovník, informant či respondent, o pojmenování Vitoraz nebo Vitorazsko apod. To činí L. Čižmárová v míře více než dostatečné. [1]  

Je jistě chybou zásadního druhu, pokud:

-         někde citace chybí,

-         někde se opakuje odstavec (na s. 123 a 134; což ale není dáno mým “výhradně kompilativním” přístupem k práci”, ale špatnou kontrolou sestavení kapitol),

-         neuvedu správně zaměření IV.dílu ČJA (který v době, kdy kniha vycházela, ještě nebyl vydán)

-         se v práci objeví pravopisné chyby (snad i místy „zmatený autorský styl”)

-         chybí avizované odkazy, např. poznámky, zkratky apod.

-         dojde k záměně fontů, která ovlivní celou stavbu slovníků, chybné doplnění “nelatinských” liter apod. [2]

-         Řada podobných chyb opravdu může vést k tomu, že čtenář nebude brát mou práci vážně. Za normálních okolností bych tedy vzal na vědomí ono “císařovo”, že se nehodím pro svou práci, a hledal bych chyby téměř výhradně sám v sobě. Některá tvrzení L. Čižmárové a J. Balhara však musím velmi důrazně odmítnout. L. Čižmárová hovoří o polopravdách a nepravdách i tam, kde se jedná o prezentaci výzkumu se značným kompilativním základem (navíc prezentaci, která je ve srovnání s doktorskou disertační prací, k níž recenzentka odkazuje, opravdu výrazně pokrácena). Požaduje jednotnou lemmatizaci, ale odmítá zápis typu běžet (bježít), který je u slovníků regionálního typu naprosto běžný. Podivuje se nad tím, proč neuvádím všechna slova, která pro dané území vykazuje ČJA, popř. neuvádím jejich stylovou charakteristiku v souladu s literaturou, ačkoliv je jasné, že mohu zapsat jen ta pojmenování, která jsem sám zachytil, popř. si ověřil na základě práce svých posluchačů (srv. např. komentář ke slovům bouchor, mrcouch, babouk) apod. Recenzentka dokonce řeší i problém, zda byla kniha vydána “na zakázku Západočeské univerzity”; a kritizuje nakladatelství, že vydalo nerecenzovanou knihu (uvádí, že se nakladatele „dotázala”, kdo vydání knihy “zadal”!).

-         Zařadit oronymum mezi hydronyma je jistě chyba. V Lexikonu však jsou příslušná onyma zařazena spíše neúplně než mylně; to se týká (např.) zmiňovaného pojmenování Holcpíl, Holcbýl, Holebýl… Mezi hydronymy se ocitl odkaz na toto původní oronymum v souvislosti s obdobně tvořenými hydronymy (např. Tápíl). Původní označení kopce se přeneslo na část zalesněné stráně; proto nebylo slovo uvedeno mezi oronymy dnes doloženými. Na s. 342 (při výkladu pozemkových jmen) uvádím jako „některé přejímky dříve vysvětlené“ o tomto pojmenování: Spíše označením terénního útvaru než oronymem je ale i slovo Holebýl/Holcbýl/Holcbíl (Na Holcpíli)…

-         Tím nejzásadnějším bodem je obvinění, že je DNS pouhou “obměnou” LEXIKONU. Balharovu poznámku o “nestoudnosti” a “mrhání státními prostředky” mohu chápat jedině jako invektivní. Mezi LEXIKONEM a DNS leží rok intenzivní práce. J. Balhar patrně přehlédl, že obě knihy nevyšly v  „témže roce”, ale rok po sobě. Jisté je, že LEXIKON byl “vedlejším produktem” širšího grantového úkolu; už v době jeho přípravy bylo jasné, že bude nutné znovu projít v kartotéce doslova lístek po lístku a ověřit, která slova byla zachycena jen na tom území, které označujeme jako Doudlebsko. Paralelně byla prováděna kontrola i v databázi LEXIKON. (Kniha i databáze totiž zahrnuje i slova, která byla zachycena pouze v obcích na Českobudějovicku - a dále jihovýchodně na území, pro které jsem užil historického názvu “Vitorazsko”. Taková pojmenování přirozeně v DNS zařazena být nemohla.). Už řadu let také pokračuje výzkum terénní, který stále přináší poznání dalších slov; došlo tak k doplnění diferenčního slovníku. O některých slovech, která SSJČ uvádí jako obecně užívaná, jsem z hlediska uplatnění diferenčního principu diskutoval s několika kolegy (např. o slově tumpachový). Některá doplnění jsou i zásluhou místních pamětníků, kteří reagovali na vydání LEXIKONU. Pokud i potom zůstaly v diferenčním slovníku chyby, stalo se tak díky zpětnému zařazení kartičky, jejíž údaje jsme považovali za korektní.

-         Při důkladném porovnání Lexikonu čtenář nezaznamená ve slovníku “pouhé kosmetické úpravy”. Vybereme-li např. heslová slova řazená pod písmena A a B, najdeme v LEXIKONU 164 položek, v DNS 183 položek (v obou případech jde cca o 7 % položek). DNS uvádí navíc 7 lexémů (ajnpaletka, bánička, barbazit, bědákat, bosák, bruslina, břískat, tedy 0,4 vzorku; poslední slovo je v LEXIKONU uvedeno jen jako odkaz ke slovu břískálek) a 13 frazémů (převážně ve vazbě se slovesem být; ale i jiné, např.: basama s fousama, běžít o přítrž; to představuje 0,7 % vzorku). U 4 slov se změnil výklad (amrhelka, běhoun, boží milost); jinak je řazeno např. slovo brýle (vzhledem k tomu, že tu užití diftongu ej nelze považovat za příznakové); není naopak uvedena spojka či částice aj (rozšířená spíše v jihočeském pohraničí). Na vzorku liter A a B lze tedy doložit “nárůst hesel” o 11,6 % (celkový “nárůst” činí v DNS /ve srovnání s LEXIKONEM/ 207 položek, tj. asi 9 %[3]).

-         Důsledně je propojeno číselné řazení významových skupin a značení příznakových pojmenování (kurzívou) v tzv. “tezauru” na odkazy ve slovníku diferenčním (to bylo, jak vidno, v LEXIKONU “nad mé možnosti”). Jediné, co mne v tomto smyslu opravdu mrzí, je skutečnost, že se nepodařilo “tezaurus” důkladněji přebudovat. To by ale vyžadovalo sestavení dlouhodobého projektu grantového typu. Při budování významového, tematického, pojmového, ideografického (a podobného) slovníku totiž vystupuje do popředí především otázka vnitřní logiky jeho výstavby (právě té logiky, která má zabránit tomu, aby se nedošlo k subjektivnímu “generování”, které mi L. Čižmárová tolikrát vytýká).

-         Paní L. Čižmárová měla k dispozici i mou odpověď na článek P. Jančáka (jak sama ve své úvaze uvádí). Já jsem o jejím zájmu o LEXIKON věděl jen díky tomu, že telefonicky mluvila s etnografem Jihočeského muzea, s nímž “týmově” (protože jsme dnes již “tady na jihu” opravdu tým; a jsem tomu rád) na výzkumu spolupracuji. Těžko tedy mohu na některé výtky reagovat “ve vazbě” na své další práce (např. DNS). Silně mě překvapila zmínka paní L. Čižmárové o “generátoru projevů”. Uvedenou adresu jsem si našel – a překvapilo mne, že ještě něco takového existuje. Připomíná mi to citaci ze starších her bratří Justů. [4]

-         Pokud by se ale paní L. Čižmárová ve své recenzi zmínila opravdu o všech zásadních aspektech mé práce (např. též o hodnocení kolokací, frekvenčním hledisku; popř. by si lépe pročetla výklad o lexikální databázi, která mohla být utvářena jen díky mnohaletému úsilí technika Jihočeského muzea, pana Ivana Petržely), nemusela by můj styl všude k uvedenému “generátoru” přirovnávat. Lépe by pochopila (např.) připojení slov “s ohledem na databázi” za zmínku o slovnících v anotaci na zadní straně obálky. Možná by potom “až tak jistě” netvrdila, že “tato anotace jen velmi odpovídá tomu, co v knize skutečně je” a že je text zcela “zmateční”…

-         V souvislosti s tím překvapuje, že se paní Čižmárová zmiňuje o slovníku Halliga – Wartburga, aniž by čtenáři sdělila, že patrně první doložený český překlad slovníku pořídila v II. polovině 90. let 20. století (v rámci projektu Dialektologických praktik; tedy našeho projektu!) dr. Milena Nosková z Jihočeské univerzity. Překlad byl poskytnut právě panu dr. Balharovi.

-         Dále potom není v recenzi ani zmínky o tom, že součástí práce na LEXIKONU bylo i utváření počítačové databáze, na kterém s námi mnoho let spolupracoval pan Ivan Petržela, technik Jihočeského muzea (v podstatě: až do konce svého života). V současné době je databáze rozvíjena na katedře informatiky a výpočetní techniky FAV ZČU v Plzni). Jedná se tedy o práci (bezmála) 12 let!

-         Bezesporu musím snést „následky vlastní zodpovědnosti”. V době, kdy běžný kantor na VŠ učí (někdy) i 18-20 hod. týdně (vím i o větších úvazcích!) a má se řídit nepsanou zásadou “Publikuj, nebo zemřeš!”, je někdy opravdu těžké nedopustit se žádných podobných provinění. Připomíná mi to situaci umělce, který je nucen malovat komerčním (“řemeslným”) stylem, aby se uživil. Pracovníci ústavů AV ČR jsou jistě v poněkud jiné situaci. Přesto nepovažuji za “odbornou prostituci”, pokusil-li jsem se v polovině 90. let reagovat na některé fenomenologické práce (např. Norberga-Schulze aj.) a vyrovnat se s nimi např. v článečku, který jsem zařadil do fakultního sborníčku. J. Balhar podává věc tak, jako bych jako jediný znevažoval jinak bezchybné sborníčky. Obdobný názor vyjádřil na můj podíl na sborníčku “Genius loci” (kde jsem některé studentské práce i vedl a komentoval) i P. Jančák. Zjednodušeně napsáno: Holubovy články vše kazí! To ale je už přímo podsouvání myšlenky! Opravdu je vše, co jsem napsal, špatné? A dnes, kdy se zdá, že bude proces utváření databáze doveden do stadia, kdy bude použitelná pro kterýkoliv nářeční slovník (a kdy konečně mohu začít hodnotit jednotlivé položky i jejich skupiny; navzdory tomu, že sběr slov nemůže mít jiný než – především – výběrový, tedy aleatorní charakter!), mi je náhle naznačeno, že “mouřenín nesplnil úkol, mouřenín může jít”?! Pro mne je však momentálně důležitější další práce v regionu než jednoznačná likvidace všeho úsilí, která by vyhověla něčímu pocitu (a přiznání “mea culpa”!).

Naprosto nepochybuji o tom, že součástí pracovní metody každého dialektologa musí být systematický přístup k výzkumu i k jeho zpracování, hodnocení etc. Po více než 10 letech pravidelného sběru a neustálého hledání, kdy jsem (přesně podle instrukcí dialektologického oddělení) měl za úkol “sbírat v terénu” a “nezařazovat to, co už sebráno bylo” (cituji doslovně z instrukcí, které jsem si zapsal v 1. polovině 90. let 20. století) si ale kladu otázku, jaký by potom měla moje práce smysl, pokud bych se (alespoň některé) nové cesty hledat nepokoušel. Rozhodně nemohu přijmout nálepku “nepoctivce”. A to ani tam, kde by měla být v mé práci citace upřesněna. Výtky typu, že zlehčuji význam ALJ (apod.), mne velmi překvapují. Byli to právě dialektologové z ÚJČ, kteří mi “procházení” kartotéky ALJ před lety rozmluvili (s odůvodněním, že by tu byl už problém samotné orientace v systému – a že by tak nebylo možné posoudit, co je ještě dnes v regionu “živé”). Ani si ale nejsem vědom toho, že bych někdy (byť jenom) naznačoval, že beze mne “nebude výzkumu na jihu Čech”. Tak či onak, z recenzí P. Jančáka, J. Balhara a L. Čižmárové vyplývá, že už je “náhrada za mne” připravena. Pokud si otevřeme příslušnou internetovou stránku FF MUNI v Brně (Témata zpracovávaných dizertačních prací; aktualizováno někdy v průběhu roku 2004: http://www.phil.muni.cz/cest/phd.html; http://www.phil.muni.cz/studium/doktorske/ … dále: …ds_prijrizeni/ds_cesky_jazyk.html nebo …cesky_jazyk.htm), zjistíme, že je již delší dobu nově (v rámci zadání doktorandských prací) uvedeno také téma “Specifické rysy doudlebského nářečí”. Tedy téma zcela identické se zadáním mého doktorandského úkolu před 13 lety. Přitom ale nikde v obcích na Doudlebsku není známo, že by tam “za výzkumem” podobně jako naše “jihočeská skupina” přijížděl ještě někdo jiný. Bude tedy “vybraný kolega” nebo “vybraná kolegyně” vycházet z těch materiálů ALJ, z nichž jsem já vycházet neměl?

[1] Také je třeba podotknout, že výklad některých přejímek, který L. Čižmárová napadá (a upozorňuje na novější publikované studie), někdy odkazoval spíš k práci F. Jílka (Jihočeský člověk a jeho řeč, České Budějovice 1961) než k Machkovu etymologickému slovníku. V tom smyslu je jistě užitečné, pokud se o věci diskutuje.

[2] K výtce, že nejsou uvedeny interní recenze knihy, takže se vlastně jedná o nerecenzovaný tisk, lze pouze s politováním konstatovat, že je smutné, pokud recenzent vyhotoví posudek, ale vydavatel tuto skutečnost do knihy neuvede (byť i třeba „jsou na vině“ příčiny ekonomického rázu)…

[3] Můžeme doložit i příklady dalších hesel, která nemohla být z LEXIKONU do DNS “převzata” (vzhledem k užšímu vymezení území, na němž bylo jejich užití doloženo).

[4] Posléze jsem však v jednom z posledních čísel časopisu ABC našel odkaz na podobný „vědecký“ generátor (scintifical generator = „scigen“), který vytvořila skupina Computer Science and Artificial Intelligence Laboratory, Project MIT, The Stata Center (Ray and Maria Stata Center), Cambridge, USA. V tomto případě se ovšem jedná o záměrně provokativní projekt, který by měl být „prubířským kamenem“ vědeckých aktivit. Na jeho základě lze totiž vytvořit kompletní „vědecký text“ (popř. „konferenční příspěvek“) v angličtině (i s fiktivními odkazy na „vlastní“ publikace); srv. www.pdos.csail.mit.edu/scigen …