K článku: Úvaha nad knihou, zvláště ke kritice mapových příloh.

ak. arch. Vojtěch Storm

Nejprve k plodnosti a k inspiraci, které paní Čižmárová ironizuje: na rozdíl od úvah a rozborů národopisných a lexikografických je mapa syntézou, rezultátem shrnujícím různé přístupy. A je žádoucí, aby pro přehlednost byla pouze jedna, nejvýš (jako v našem případě) dvě, totiž širší prostředí a řešené území. Humpolecko zajisté nepatří k Dačicku, je však tím naznačeno že tato nářečová oblast doznívá v této severní poloze. Jednotlivé izoglosy byly zřetelně graficky rozlišeny, avšak při grafickém zmenšení došlo místy ke slití mezer a takto byla mapa bez korektur vytištěna. Není to tedy vinou autorů, čtenář však dokáže (např.) odlišit jmény označené meandrující řeky od silnějších izoglos. Dnešní státní hranice mohla být vyznačena, avšak pro vymezení nářečí bylo důležitější rozhraní českoněmeckého etnika, podle kterého pak došlo k vytyčení hranic tehdejšího Protektorátu, ostatně na jiném místě kritiky (v případě Vitorazska) je takové vymezování státní hranicí označeno za anachronismus. Vymezení dialektu nelze stanovit s naprostou přesností (pro migrace mezi vesnicemi i přes etnickou hranici); počítá se tedy majoritní zastoupení. Aby mezi jednotlivými etniky nevznikaly „mrtvé prostory“, sleduje rozhraní katastrální hranici, ale to neznamená, že zrovna na vrcholu Kleti se „vlevo“ mluví německy a „vpravo“ česky. Problém Vitorazska, dodnes v jižních Čechách živý, byl uveden spíše ilustračně. Kritika si rovněž neuvědomila, že starobylé centrum, o němž se zmiňuje, se jmenovalo Altweitra. To je ovšem na mapě vyznačeno.