Projekt regionálního výzkumu a jeho stratifikace

 

Zbyněk Holub, Zliv

 

1.     Ke genezi pojmu  regionálního jazyka

 

Sledujeme-li vývoj jazyka vybraných lokalit, musíme si položit především otázku, jakou úlohu mají některé z nich v historickém vývoji komplexu jazyka národního. Území tzv. jižních a západních Čech bývá vymezováno různě široce. Žádný region přitom nelze popisovat pouze z hlediska „čistě“ historického, politologického, etnografického nebo geografického. Vždy musíme připojit i pohled jazykovědný Pomůckou nám mohou být nejenom různá pojetí regionu, která byla v dosud vydané literatuře popsána, ale (v širším záběru) i hodnocení dialektologická (srv. šíře /např./ Holub 2004a, s. 53n).. Dostáváme se tak k výkladu jevů hláskoslovných, tvaroslovných a lexikálních (popř. slovotvorných). Regionálně (především k západu Čech) byla zaměřena i Západočeská vlastivěda (Klimeš 1992; jazyk regionu zde popisuje Jaromír Voráč). Soubornější jazykový obraz jihu Čech podal v Jihočeské vlastivědě především Slavomír Utěšený (1986).

 

2. Výzkumný záměr

 

Projekt regionálního výzkumu běžně mluvené řeči v regionu byl utvářen již v 90. letech 20. století na katedře bohemistiky PF JU v Českých Budějovicích (ve spolupráci s etnografem Jihočeského muzea). Prvotním výstupem bylo vydání sborníků katedry v letech 1992-1995 (Jazyk a řeč jihočeského regionu I-IV). Po roce 2001 byla zahájena spolupráce mezi FAV, FHS (dnes FF), PF ZČU v Plzni a Studijní a vědeckou knihovnou Plzeňského kraje (plynule navázala na dosavadní vývoj explorace; k tomu dále srv./ např./: Holub 2003b, Holub 2003a, Holub 2004a, Holub 2005a).

V současné době je projekt koncipován ve 2 základních horizontech:

 

Dlouhodobý horizont zahrnuje zpracování databáze a lexikonu jihozápadočeské nářeční podskupiny (min. časová fundace: 10 let)

Krátkodobý horizont zahrnuje:

-         zpracování lexikonu. (min. čas. horizont: 5 let)

a)      současného Chodska, Domažlicka a okolí Plzně

b)      současných Blat, bývalého českoněmeckého pomezí na Vitorazsku a Prachaticka

 

Základem výstavby slovníků je užití dvojího lexikografického přístupu:

-         diferenčního principu (tj. abecední posloupnosti jednotek nářečně příznakových zpracovaných ve formě výkladového slovníku) na pomezí lokálního (nářečního) regionálního lexikonu.

-         klasifikace pojmů podle ideografického modelu (podle věcně významových souvislostí), která usiluje o postižení co nejširšího rozsahu nářeční slovní zásoby. Dialektový popis se neobejde bez hodnocení tezauru (srv. Hallig, Wartburg 1963; ČSVS 1969 – 1987; obd.: Roget 1979, Klégr 1999-2001; k etnografickému výzkumu: Zíbrt 1909-1911, vyd. 1950; sborníčky Jihočeského muzea (Národopisného sdružení): 1971, 1987-1988; ze starších dialektologických prací: Dušek 1902, Kotsmích 1868, Hruška 1907; nověji: Utěšený 1986, Voráč 1992… JčV, ZčV)

Synchronní popis lexikonu samozřejmě předpokládá užití přímé metody výzkumu (usměrňovaného a pokud možno spontánního dialogu explorátora a informanta) v kombinaci se zprostředkovaným postupem (dotazníkovým).  Za typický lze považovat takový znak, který se vyskytuje ve výpovědích nejméně tří (a více) respondentů žijících ve třech (a více) blízkých (sousedních) lokalitách. [1] Součástí práce je zachycení souborů výpovědí, které budou tvořit základ textové části projektu. Výzkum současného jazyka lidí, kteří se v lokalitě narodili (a také zde prožili většinu života; tedy: rodilých mluvčích), bude doložen na transkribovaných záznamech promluv starší generace informantů; kontrolní vzorek však budou tvořit i mladší mluvčí (např. s ohledem na expresivitu, mentální slovník, frazeologii, typy dialektismů i jejich rozšíření).

S problematikou zpracování oblastního slovníku souvisí též otázky lemmatizace:

-         v užším smyslu, kdy se zohledňuje především forma (základní tvar; při kontrole transkribovaných jednotek i textů si všímáme jednotlivých figur, hláskových skupin, asimilované výslovnosti apod.) a frekvenční hledisko

-         v širším smyslu (v rámci heslového odstavce).

 

Samotný dialektový popis potom bude sledovat:

-         procesy nářeční atenuace i (ne vždy jednoznačný) ústup nářečních jevů ve prospěch obecných rysů národního jazyka

-         proměny mluvy v pohraničních oblastech a mluvy městské (ve spontánních promluvách a v syntagmatických vztazích)

-         stupeň povědomí o místních zvláštnostech a s tím související místní mluvní specifika, regionální terminologii a jazykové prostředky (lexikální vrstvu) vztahující se k tradičnímu způsobu života i k soudobému vývoji lexikonu

Do jisté míry se tedy jedná také o výzkum entolingvistický, který se zaměřuje na základní archetypy lidského života (včetně studia určitých archetypálních emocí; např. na modelu klasifikace citů, emocí, duševních stavů a pocitů[2]). Roste tak význam studia reliktních prvků lidové kultury (a reflexe způsobu života, myšlení a řeči); a to ve dvou oblastech:

- při posuzování tradic a života současného člověka (v rovině tzv. každodennosti; ve vztahu jazyk – reálie), prvků starých rodinných, pracovních i kulturních obřadů

- přímo v rovině tradiční lidová kultury a příslušných pojmenování

 

3. Výstupy…

 

Projektové záměry (cíle projektu) by měly být naplňovány ve 4 oblastech:

·        při tvorbě kompletní databáze (lexémů, frazémů a souvisejících reálií – s určením lokalit výskytu jevů); výzkumný projekt LEXIKON v současné době zpracovává pracoviště Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni: katedra informatiky a výpočetní techniky

 

4. K výukovému programu „Dialektologická praktika“

 

Součástí regionálního výzkumu byla vždy pravidelná terénní práce studentského semináře, která byla zahájena již koncem 80.let minulého století. I když se nejprve orientovala spíše na aktivity spojené se zpracováním seminárních a diplomových prací, přece  byla od samého počátku spojena s konkrétní metodickou (pedagogickou) a badatelskou (výzkumnou) praxí posluchačů. V roce 1995 navázal na výzkumný program interní (od roku 1999 fakultní) projekt Genius loci jižních Čech.Zapojení výzkumu do výukových programů v rámci kreditního systému PF JU (a později FHS, popř. PF ZČU) předpokládalo rozpracování systému výběrových seminářů (zejména dialektologických; ale k problematice „odrazu života lidí v jazyce“ výhledově i onomastických, sociolingvistických apod.). Systematickou práci dialektologického semináře podpořil i projektový program dialektologických praktik (grant FRVŠ čj. F 216/1999, který byl úspěšně obhájen v roce 2000; sborník: Holub 2000). V důsledku toho se utvořily podmínky pro návazný výzkum posluchačů. V současné době je nezbytné rozšířit studentský výzkum v dalších lokalitách jižních a západních Čech a systematizovat síť zkoumaných obcí a informantů v rámci širšího regionu (tj. v obcích, které leží převážně na území Jihočeského a Plzeňského (popř. Karlovarského) kraje.

Projekt nadstandardního typu semináře, který byl realizován v souladu se záměry výše zmíněného grantu FRVŠ (216/1999), dospěl v prostředí obou pedagogických fakult k ustálení určité koncepce přípravy budoucího učitele-regionalisty a bohemisty (v souladu s požadavky na soustavnou metodickou práci „v terénu“ i s pedagogickými a psychologickými nároky, které jsou kladeny na učitelskou přípravu).

Program „dialektologických praktik“ se zaměřuje především na spojení relevantních úkolů pedagogických s pojetím takového působení učitele (bohemisty a regionalisty) v konkrétní oblasti, které nejvíce odpovídá současnému společenskému diskursu a z  něho vyplývajícím kulturně-společenským imperativům výchovy a vzdělání: pochopení úlohy moderního evropského národa (moderního pojetí regionu; funkce regionu ve vztahu k jazykovému společenství a k rodinnému prostředí; poznávání způsobu života obyvatel v proměnách času a prostoru), vztahu jazyka a společenství a jednotlivce v otevřené občanské společnosti (civil society: společnosti bez diskriminace a rušivých bariér; především jazykových) a (základních) principů tradiční evropské společnosti: trvale udržitelného života a rozvoje. V tom smyslu by měl být orientován i nadále (s větším důrazem na postižení jevů jevů sociolingvistických, tj. sledování rozdílů věkových/generačních, sociálních, popř. etnických apod.).

Seminární program seznamuje posluchače s elementárními zásadami terénní explorace. Připomeňme některé (obvykle problémové) úkoly, se kterými jsou posluchači seznamováni v jednotlivých seminárních zaměstnáních. Patří k nim:

Výběrově lze uvést některé typy zaměstnání:

 

Vlastní terénní výzkum  pak spojuje praktickou (ind.) exploraci posluchačů s programem dlouhodobých výjezdů a soustředění v obcích.

 

5.                 Slovanské a historické jazykové paralely (na českém jihu a západě) [4]

 

Pokud se chceme podrobněji věnovat slovanským a historickým souvislostem vývoje jazyka v regionu, musíme (alespoň pracovně) odlišit 2 základní pohledy na proměny mluvené řeči:

- pohled diachronní, zejména historický (s ohledem na hypotetický slovanský stav, na starší vývoj mluveného jazyka, popř. nářečí – a na vývoj novější)

- pohled synchronní, motivovaný zejména zájmem o vývoj jazykových plánů a rovin (přičemž komplex výpovědí účelově segmentujeme, abychom odlišili jevy hláskoslovné, tvaroslovné[5] a lexikální; popř. usuzujeme na procesy slovotvorné). S ohledem na převážně lexikografický charakter výzkumu se zaměříme především na vývoj lexikonu.

 

V jihočeském lexikonu v tom smyslu stojí za zmínku několik pojmenování: dížka (dřevěná dojačka; nádoba určená ke sběru podojeného mléka; Utěšený 1986, s. 51; ČJA 3, s.407-408; také Jg, SSJČ). V. Machek upozorňuje na souvislost (např.) se srbštinou a chorvatštinou (díže = nádoba na míchání těsta, diž/v/a je dojačka; ESM); machna (pro obtloustlou ženu); Mošna (místo porostlé mechem; místy močálovité; srv. dále: Holub 2004, s. 58; u slova mochna se ovšem jedná o obrozenecké přejetí: pojmenování rostliny podle Presla; ESM); křídlo (klín; doklady také Utěšený 1986, s. 15); kupina (ostružina - např. v lužnickém úseku; popř. i doklad osídlení Slovanů na Balkáně už před 9. stol.: Utěšený 1986, s. 15, 47, 66); lokáč (louže; z lat. lacus = jezero, kalužina. Izolovaný slovanský lexém; pro kalužinu užívali i balkánští Slované: Utěšený 1986, s. 15, 24, 66; ČJA 2, s. 318: Příbramsko, Slavonicko; také Jg); navolit se (nabažit se; Utěšený 1986, s. 15); peruť (pro ptačí křídlo: Doudlebsko, Prachaticko, Domažlicko a na západ od Plzně: ČJA 1, s. 342; Utěšený 1986, s. 15); pinkalinka (slunéčko sedmitečné; Utěšený 1986, s. 15; ČJA 2, s. 131, 133: Chodsko a na Klatovsko); sosna (ve významu „borovice“; izolovaný lexém: Utěšený 1986, s.24, 47; Jg. Psl. *sosna označovalo jistě borovici, ale snad i smrk: Holub, Kopečný 1952; dále: ČJA 2, s. 181, 183); trnoslava (slíva; Utěšený 1986, s. 66); tymánek (také: temenec, tymenec apod. Není jisté, zda jde pouze o splynutí 2 slov, jak uvádí ESM; popř. o vliv útvarů na –enec).

 

Slovotvorně můžeme především posoudit úlohu staré přípony –eľ/-el; v jižních Čechách potom užití sufixu –al. V jižních Čechách je tvořivá zdrobňovací přípona –al (obdobného původu jako –el: Jílek 1961, s. 36). Projevil se tu bavorsko-rakouský vliv (na úzu, tedy na frekvenci užití sufixu -al/-ál, popř. ál+ka, ál+ek, a na konkurenci typů –al/-ál/-el; dále: Holub 2004a, s. 140). Pod vlivem uvedených německých nářečí tu převažuje proces deminuce u apelativ mužského, popř. ženského rodu; střední rod není zastoupen téměř vůbec (Holub 2003b, s. 139). U tvarů středního rodu se přípona -ál+ko objevila jen vzácně, v jediné obci: prkálko; spíše jsou typické sufixy -ejčko/-ejško (prkejčko/prkejško; Holub 2004a, s. 140; k dokladům také u Jílka /1961/ a Utěšeného /1986). Původně deminutivní funkci měly i sufixy –e/-le (cukrle, kukrle, štokrle; popř. bav.-rak. –erl). V západoslovanské oblasti se tak objevují zdrobněliny se sufixem –l, -al, -erl/-el; popř. jejich obměny (štandlík, pimprle); mnohdy se ale deminutivní význam ztrácí (např. u slova faslík, které pojmenovává máselnici).

 

6.                 Slovo závěrem

 

Náš výzkumný záměr se však neomezuje pouze na lexikon, popř. na výklad slovotvorný či na popis souvislostí synchronních (nářečních) či diachronních (etymologických). Zajímavou oblastí výzkumu je nesporně též regionální frazeologie (popř. paremiologie). Součástí explorace by měl být záznam aktivní a pasivní znalosti frazémů (v první fázi zejména přirovnání) u jednotlivých mluvčích (včetně žáků základních a středních škol; opět s využitím dialogických metod i dotazníku, sociolingvistické analýzy i excerpce z regionální literatury). Lze si jenom přát, aby naše jednání přineslo komplexnější pohled na celou problematiku, který se odrazí i v budoucí koncepci společné týmové práce. A to i v případě, že se výzkumné úkoly natolik diferencují, že se (případně) rozdělí do několika proudů, které se mohou vzájemně i oddělit (a vytvořit výzkumné záměry samostatné, které budou mít s tím původním společné jen počáteční období vývoje). Už dnes se zdá, že se tu projektové úsilí začíná od původní „nářeční orientace“ diferencovat: na oblast výzkumu etnolingvistického (sociolingvistického), výzkumu běžně mluvené řeči a výzkumu v oblasti jazykové kultury. Teprve budoucí čas však ukáže, kam se aktivity plzeňského i českobudějovického týmu posunou.

 

Použitá literatura:

 

Balhar, J., Jančák, P. a kol., Český jazykový atlas (1-4). ČJA. Academia, Praha 1993, 1997, 1999, 2002

Český slovník věcný a synonymický (Haller, J. a kol. eds.). I.-III. SPN, Praha 1969 – 1977. Rejstřík k svazkům I.-III. (Šmilauer, V. ed.). Praha 1987

Doudlebský dialekt. Sborník Jihočeského muzea. Národopisné sdružení. České Budějovice 1971

Dušek, J. V., Kmenosloví nářečí jihočeských. Praha 1902

Erhart, A., Večerka, R., Úvod do etymologie. SPN. Praha 1981

Hallig, R., Wartburg, W., Begriffssystem als Grundlage für die Lexikographie. Akademie Verlag, Berlin 1963

Holub, J., Kopečný, F., Etymologický slovník jazyka českého. Praha 1952

Holub, Z. a kol., Doudlebské nářečí a slovník. Roční období, České Budějovice 2004a

Holub, Z. a kol., Genius loci jižních Čech. Sborník dialektologického semináře katedry bohemistiky PF JU České Budějovice 2000

Holub, Z., Emocionální pojmenování v oblastním slovníku (na pozadí starší literatury). Wyrażanie emocji. Międzynarodowa konferencja naukowa (19-20.4.2005). Uniwersytet łódzki. Lodž 2005a (v tisku).

Holub, Z., Jihoslovanské paralely v jihočeských a slovenských nářečích? In: Aktuální slovakistika. Brněnské texty k slovakistice VII. Pospíšil, I., Zelenka, M. (eds.). Ústav slavistiky MU, Brno 2004b

Holub, Z., K problému didaktického využití databáze ve výuce na VŠ.  Příspěvek k organizaci terénního výzkumu posluchačů (v oboru české dialektologie). Databáze Lexikon; Golčáková, B. ed.). - In: Sborník příspěvků z konference Profilingua 2003. Aleš Čeněk, Dobrá Voda 2003a

Holub, Z., Ke srovnání jazykových paralel slovanského západu a jihu (na vzorku jihočeských nářečí). In: Sborník k životnímu jubileu Lumíra Klimeše. PF ZČU, Plzeň 2005b (v tisku).

Holub, Z., Lexikon nejjižnějšího úseku českých nářečí. Aleš Čeněk, Dobrá Voda/ Plzeň 2003b

Hruška, J. F., Dialektický slovník chodský. Praha 1907

Jílek, F., Jihočeský člověk a jeho řeč. České Budějovice 1961

Jungmann, J., Slovník česko-německý. (Jg) Academia. Praha 1990

Klégr, A., Komputerizovaný tezaurus českého jazyka. Grantový projekt GAUK, č. 307/1999, sekce A FG. KU, Praha 1999-2001

Klimeš, L. a kol., Západočeská vlastivěda (ZčV). Západočeské nakladatelství. Plzeň 1992

Kotsmích, V., O podřečí doudlebském. Sborník vědecký musea království Českého. Odbor historický, filologický a filosofický. I. Praha 1868

Machek, V., Etymologický slovník jazyka českého. (ESM) Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1997 (fotoreprint podle 3. vyd.: Academia, Praha 1971)

Roget´s Thesaurus of English Words and Phrases (Roget, P.M., ed.). Gramercy Books. Outlet Book Company. New York – Aveney New Yersey 1979

Slovník spisovného jazyka českého. (SSJČ) I-VIII. Praha 1989

Utěšený, S., Nářečí v jižních Čechách. In: Cuřín, F. a kol., Jihočeská vlastivěda (JčV). Řada A. Jazyk. České Budějovice 1986

Voráč, J.,  Nářečí. In: Klimeš, L. a kol., Západočeská vlastivěda. Plzeň 1992

Z jihočeského národopisu. I, II. Sborník Jihočeského muzea. Národopisné sdružení. České Budějovice 1987-1988

Zíbrt, Č., Veselé chvíle v životě lidu českého. 1-8, Praha 1909-1911; II. vyd. 1950

______________________________________________

[1] Taková metoda bývá někdy v anglosaské literatuře označována jako triangulace.

[2] Vztah slov a emocí lze chápat též jako reflexi “tabu” a “noa” (podrobněji k řešení jazykového tabu a k mechanismům tabuových náhrad např.: Erhart, Večerka 1981; Holub 2005a).

[3] K analýze textové části se využívá též záznamu (systému) konkordancí a kolokací (s využitím textových počítačových programů, např. OCP, MONOCONC aj.)

[4] K tomu dále: Holub 2004/5- Čs. vzáj….; Holub 2005 – sborn. Ke Klim./ v tisku

[5] Např. u slovesného typu atemata som; který se ustálil po zániku jerů: jesm /sem/som; úzus se tu blíží jihoslovanskému stavu.